Óda na koláč
Ó ty těsto přejemné vůní nejvzácnějších.
Nad tebou sedět dojemné je v každý čas.
Když jazyk ochutná tu Božskou manu,
tu oko zrosené hledí v tu stranu
kde ještě kousek je dobroty té
co ještě zbyl a snad i zbude,
možná i zítra tu v pekáči bude.
Inu nevadí,až přijde čas,
drobečky zvolají jsme tady zas.
I zase usednem k prázdnému stolu
jen okem pohlédnem jak drobky drží tu spolu.
Drží tu vartu nad uměním Tvým - by snad někdo nepřevzal řezlo a neupekl
(strouhankovanou moučnici domácí)...
manžel